O samotném založení kostela Sv. Jiří nevíme mnoho, v církevních knihách najdeme ale první zmínky už v roce 1369. Jeho základem se zřejmě stala původní gotická kaple, a ještě ve 14. století byl několikrát přestavován, aby se pak zachoval v téměř nezměněné podobě po staletí až do dnešních dnů.
Jižní stranu hranolové kostelní věže zdobí dva erby, vtesané do kamene. První, patřící přimdskému purkrabímu, rytíři ze Sedlic, tvoří dvě zkřížené halapartny se širokými sekyrami. Druhý znak patří rytíři von Gleisenthal, který v 15. století držel Přimdu jako léno. Letopočet vytesaný do kamene v malé předsíni upomíná na rekonstrukci roku 1582, ke stavebním úpravám kostela (konkrétně zvýšení věže na 33 m) došlo také mezi lety 1824-26. Dominantu skromně dekorovaného interiéru vytváří při pohledu k oltáři tři okenní vitráže s mozaikami nejvýznamnějších českých světců, sv. Vojtěcha, Sv. Jiří a Sv. Václava.
Ztracené ideály faráře Hönnla
Podobně jako v případě Národního divadla, i na opravu přimdského kostela se místní v minulosti skládali z vlastních kapes, a to dokonce dvakrát.
První všelidovou sbírku uspořádal ve třicátých letech farář Johann Hönnl, který po svém příchodu na zdejší farnost shledal její stav až příliš neutěšeným. Náklady na opravu exteriérů se zavázala uhradit vrchnost, vnitřní vybavení kostela mělo ale být financováno z nevelkých zdrojů samotné farnosti. Odhodlanému knězi tak nezbylo, než obcházet od chalupy k chalupě a žádat farníky o velkorysost. Je až neuvěřitelné, že se mu nakonec z darů chudých věřících podařilo shromáždit celých 10 000 Kčs.
Snahy o zvelebení kostela korunoval lidmi vážený a oblíbený farář Hönnl počátkem války, když zde nechal instalovat varhany s tisícem píšťal. Historie ale přimdským nedopřála mnoho času, během něhož by se mohli z nové, reprezentativní podoby svatostánku těšit.
Už v roce 1942 se kostel musel rozloučit se dvěma zvony, nedlouho na to zkonfiskovala německá armáda pro zbrojní účely také předměty z barevných kovů, jako kadidelnice, lampy či pohřební svícny. Požár dne 20. dubna 1945 už jen dokonal dílo zkázy – kromě oltářů mu podlehlo veškeré dřevěné vybavení kostela, stejně jako střechy kostelní věže i lodi.
Farář Hönnl, pronásledovaný za své neskrývané protinacistické postoje gestapem, byl po válce ještě svědkem provizorní rekonstrukce. Jako by jej však opustila síla budovat své dílo znovu zcela od počátku. Ač nebyl odsunut, sám se dobrovolně připojil k poslední vlně farníků, kteří se v roce 1948 ze své původní domoviny stěhovali na území poválečného Německa.
Současnost
Zasloužené pozornosti se kostelu znovu dostalo až po roce 1990. Budova prošla důkladnou renovací a v roce 1994 byl za peníze, vybrané opět prostřednictvím veřejné sbírky, odlit i nový zvon.
Jeho zvuk dnes znovu dotváří atmosféru zdánlivě ospalého náměstíčka, které však návštěvníkům nabízí překvapivé možnosti i nebývalý komfort. Sotva pár kroků od kostela můžete vedle budovy obecního úřadu využít služeb místního turistického infocentra. Najdete tu také sídlo Správy Chráněnné krajinné oblasti Český les, u něhož můžete započít procházku přimdskou naučnou stezkou, a dozvědět se zajímavosti o okolním přírodním bohatství i příběhy z místní pohnuté historie.
A pokud si rádi dopřáváte také gurmánské zážitky, nezapomeňte navštívit zdejší vyhlášenou pizzerii Da Gino. Italský majitel se tu už přes deset let osobně stará o spokojenost svých hostů – a ti se sem za jeho excelentní, křupavou pizzou sjíždějí ze širokého okolí.
Až budete příště plánovat výlet k romantickým zříceninám nejstaršího českého kamenného hradu, nezapomeňte ani na vísku ležící v podhradí. Podobně jako na první pohled nenápadná stavba kostelíka sv. Jiří, ukrývá pod skrovným zevnějškem mnohé netušené poklady.