Bažantov leží zapomenut mimo moderní silniční síť, stranou veškerého ruchu civilizace. Posadíte-li se na chvíli mezi vzrostlými kmeny, uslyšíte jen zvuky lesa a přírody, která se tu po staletích znovu naplno ujala vlády. Prameniště Brtného potoka, rybníčky pohlcené rákosím i letitými nánosy, a mechem zarůstající polámané kmeny starých stromů vytvářejí působivé přírodní scenérie, kontrastující mlčícím ruinám vysídlené a zapomenuté vísky.
Z původně snad chodské vsi, patřící k nejstarším ve zdejším kraji, zbylo jen pár rozbořených pozůstatků obvodových zdí a propadlých sklepů ve zdivočelé krajině. Netypický, okrouhlý půdorys obce a rozložení jednotlivých stavení dnes dává tušit jen cesta, vinoucí se kolem zarostlého rybníka k pamětnímu kříži, a tu a tam zbytky plotů, zídek a zdí, prorostlé kořeny mohutných stromů a hustých křovin.
Pomalá zkáza
Začátek konce Bažantova předznamenal poválečný odsun původního, německého obyvatelstva, v případě kdysi i třísethlavé vísky však ještě nebyl onou pověstnou poslední tečkou. Na tváři obce se válka nijak výrazně nepodepsala, a opuštěné domy tak byly po jejím skončení určeny ke znovuosídlení nově příchozími obyvateli. Koncem čtyřicátých let tu sice bylo zbouráno prvních 12 domů, v polovině padesátých však byla dvacítka dalších v rámci dosídlovací akce zrekonstruována, a do vsi byl dokonce nově zaveden elektrický proud.
Rekonstrukce však nebyly provedeny kvalitně a odpovědný stavitel byl později dokonce odsouzen za rozkrádání socialistického majetku. Těžko dnes odhadnout, zda to byl strach obývat nepříliš bezpečná stavení – v jednom z opravených domů se kupříkladu zřítil strop – nebo poměrně tvrdé životní podmínky, co vedlo obyvatele k opětovnému odchodu. Zatímco v roce 1957 tu bylo ještě obydleno na 26 usedlostí, v roce 1964 už zůstaly poslední čtyři, a i ty záhy osiřely docela.
Definitivní zkázu posledních stavení dokonaly pásy buldozerů v druhé polovině 60 let, a v následujících desetiletích zarostla opuštěná víska, zapomenutá v odlehlém pohraničním pásmu, hustou vegetací, v jejímž skrytu se ztratila docela.
Připomínkou dávných osudů místních sedláků zůstává jen skromný památník, zřízený bažantovskými rodáky v místech zbořené kaple. O dějinách vesnice a peripetiích zdejších obyvatel si můžeme přečíst díky působnosti jedné z nejvýznamnějších bažantovských osobností, kronikáře a historika Antona Blobnera, který se tu narodil roku 1847, a jehož dílo se do dnešních dnů zachovalo v tachovském archivu.
Bažantovská lípa
Vydáte-li se z Bažantova směrem k poutnímu kostelu sv. Anny, dovede vás polní cesta k rozvětvené, tři sta let staré lípě malolisté, patřící k nejkrásnějším stromům na území Českého lesa. Přes 30 metrů výšky a úctyhodný obvod kmene, dosahující zhruba 400 cm, činí z lípy významnou přírodní památku. Bohužel kaple, stojící dříve v jejím úpatí, zmizela stejně nenávratně jako nedaleká víska.
Bažantov, původním německým názvem Wosant, je působivým cílem pro pěší rodinný výlet i vyjížďku na kolech. Ponořte se do krás zdejší divoké přírody nebo objevujte mizející pozůstatky staleté lidské činnosti. Opuštěná víska je dnes oázou klidu, jako stvořenou k nerušené relaxaci.